Jiráskův Hronov

Rozhovor s režisérem Alešem Pařízkem

4. 8. 2014, 15:00


Jak jste se vlastně dostali k autorovi hry Jeanu Tardieu?
S tím textem jsem se potkal, když jsem studoval v Brně na JAMU. Tardieu byl součástí doporučených textů ke zkoušce z dějin divadla. Protože mi přišel dobrý a zajímavý, nabídl jsem jej litoměřickému Mladivadlu. Líbil se jim.

Jak jej přijali?
V podstatě po prvním přečtení řekli, že je to super a že do toho jdeme.

Zdá se mi, že nebude úplně jednoduché si podobný text zapamatovat.
Úplně na počátku jsme si text hry kompletně přeložili, aby herci věděli, o čem mluví. Pak jsme to řešili tím způsobem, že jsme si hru nahráli a text si naposlouchali.

Cítíte, že představení prošlo od svých soutěžních počátků v Mostě nějakým vývojem?
Určitě. Prošli jsme řadou přehlídek a na každé zaznamenali nějaké připomínky,Kuvarsit Watch které jsme postupně zapracovávali do hry. Často také získáme zpětnou vazbu od diváků a snažíme se s ní dál pracovat.

Chystáte další představení na text od stejného autora?
Máme od Tardieho připravenou kratičkou věc vlastně v obdobném rozsahu. Do budoucna máme v plánu obě dvě věci spojit a vytvořit z nich příležitostnou repertoárovku pro naše spřátelené publikum.

Zaujala mě také výtvarná složka představení…
Kostýmy i výtvarnou složku jsem tak nějak dělal já. Konzultovali jsme to se souborem a shodli jsme se na tom, že text zní jako šustění papírem. Vyšli jsme tedy od papíru, který nám přišel jako zajímavý materiál. A od té doby vlastně stále vylepšujeme a cizelujeme scénu i rekvizity.

Kolik dalších představení má Mladivadlo na repertoáru?
Soubor existuje při základní umělecké škole. Snažíme se jej směřovat k tomu, aby byl souborem repertoárovým. Aby nehrál pouze jednu věc. Všichni, co tu hráli dnes, hrají paralelně v několika dalších inscenacích, které jsou příležitostně uváděny. Po přehlídkách a soutěžích se s nimi ovšem nejezdí. Představeni Jedno slovo za druhé byla víceméně náhoda, která se vyplatila.

Také, jako všechny ZUŠ, trpíte častou obměnou lidí v kolektivu?
Tím, že máme soubor poměrně široce věkově rozložený a máme jej nastavený jako součást školního vzdělávacího programu, není to takový problém. Samozřejmě se stane, že odejde herec, který je obsazen v několika inscenacích, třeba na vysokou školu. S tím ovšem musíme dál pracovat a řešit to. Naštěstí je vedení školy nakloněno práci souboru, není tedy problém, aby své role dohrávali i herci, kteří již nejsou členy dramaťáku.

Jan Švácha Swiss Replica Watches