Jiráskův Hronov

Vlastně si tam žiju ten svůj druhý život

3. 8. 2014, 17:00


Skoro bych roli Tovjeho nazvala vaší život- ní… Jak ji vnímáte vy?
Nevím, jestli je to moje životní role, i když se přiznám, že Tovjeho mám rád. Špatně se mi o tom mluví, protože to dost prožívám. I když se to může zdát banální klišé, já tomu člověku ro- zumím. Tak trošku to vychází i z mého osobního života, některé záležitosti jsou mi blízké. Zkrátka, člověk se v životě s lecčím potká. Takže se mi hraje dobře. A vlastně si tam žiju ten svůj druhý život. Jsem rád, že jsem tuhle roli potkal, že mi byla nabídnuta.

Počkejte, já myslela, že jste si ji záměrně vybral pro sebe?
Ne, nebyla původně myšlena pro mě, ale pro pana Krause z mosteckého divadla. Já jsem to měl režírovat, a on měl hrát Tovjeho. Ale přišel s nápa- dem, že by bylo lepší, kdyby režíroval on, a já hrát Tovjeho. Tak jsme se domluvili, a zkusili to.

Vzpomínáte,Swiss Replica Watches kdy jste se poprvé potkal s tím- to tématem?
To už je hodně dávno, téma ve mně zrálo dlouho. Samozřejmě, že tuhle věc dobře znám, viděl jsem film, několik profesionálních inscenací, ale amatéry jsem to zatím hrát neviděl. Vždycky jsem si říkal, že to je něco, co by si člověk měl zahrát, když na to má ta správná léta. Ale vůbec mě nenapadlo, že bych to mohl hrát já. Ale když tahle chvíle přišla, tak bych byl asi trošku bláhový, kdybych se toho vzdal.

Jak dlouho trvala příprava?
Zkoušky, vzhledem k tomu, že pan Kraus vytížen v divadle a má málo času, se roztáhly na půl roku. A bylo to trošku hektické. Musela být domácí příprava a zkoušeli jsme v různých časech, když jsme se dali dohromady. Což vycházelo tak jednou za čtrnáct dní.

Domnívám se, že to bylo nejen kvůli zaneprázdněnosti režisé- ra, ale i proto, že dát dohromady tak velké obsazení není snadné. Zdá se mi, že je to jedna z vašich nejlidnatějších inscenací?
Měli jsme představení A Ježíšek už dávno… podle textu I. Bergmana, tam bylo asi 23 lidí. A shodou okolností teď máme opět na motivy Bergmanova filmu titul Lesní jahody, což je také velké plátno s mnoha herci. Máte pravdu, že v dnešní době je složité dát tolik lidí dohromady, protože když lidi mají práci a nechtějí o ní přijít, logicky mají méně času na divadlo. Takže zkoušky se hodně odsunují. Ale lidi pořád nějak fungují! Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, jak stárnu, že bych potřeboval někoho, kdo by to po mně převzal. Teď se zdá, že jsou potenciální lidi, kteří Rádobydivadlo potáhnou dál. Takže jsem optimista.

Vraťme se ještě k Tovjemu. Jste také otec – choval byste se vůči dcerám stejně jako Tovje, nebo byste byl přísnější či nao- pak mírnější?
Já mám (kromě synů) dvě dcery, takže jsem si to taky prožil, když se chtěly vdávat. Jejich ženiši se mi taky dvakrát nepozdávali, tak jsem měl dost starostí, jak se s tím nějak vyrovnat. Ale teď jsem rád, že je to tak, jak to je.

Kolikrát jste tuhle inscenaci už hráli?
Tady na Hronově je to asi devatenáctá a dvacátá repríza. Hrajeme poměrně dost, určitě padesát představení do roka. Samozřejmě, není to jen tenhle titul, máme jich více.

A co připravujete nového?
Teď nedávno, 1.července, jsme měli předpremiéru Lesních jahod. A v současné době je toho spousta před námi. Jarda Kodeš s naším souborem připravuje Rozmarné léto, a já souběžně U Kočičí bažiny. Takže pojedeme dvě věci najednou. A do třetice, s Jirkou Krausem a dvěma dalšími herci připravujeme komornější věc – Sigarevovův Detektor lži. Kromě toho se chystám znovu režírovat v Dobroníně, kde mám už za sebou dvě inscenace.

Jana Soprová