Jiráskův Hronov

Kytici Jsem měl dlouho v hlavě

9. 8. 2013, 15:55


Rozhovor s režisérem Janem Holcem

Kdo přišel s nápadem na hru podle Kytice?
S tím jsem přišel já. Můj nápad také byl založit tento soubor, protože jsem měl období, kdy jsem se chtěl nějak divadelně angažovat. Chtěl jsem dělat něco vlastního. A tak jsem udělal nábor na právnické fakultě a během půl roku, kdy jsme dělali cvičení, se ten soubor pročistil a zůstalo těchto 16 lidí. Kytici jsem měl dlouho předtím v hlavě a najednou jsem věděl, že právě jí chci dělat. Že je to to pravé.

Takže všichni členové souboru jsou z právnické fakulty?
Abych to upřesnil, tak je tam jeden hostující politolog a pak zvukař, ten je ze zemědělské fakulty. A osvětlovač s dramaturgyní z DAMU.

Nebál ses, že je to poměrně profláklé dílo? Myslíš, že má stále co nabídnout?
Abych se přiznal, žádnou dramatizaci jsem předtím neviděl. Film samozřejmě znám, ale příliš velikou inspirací mi nebyl. Spíš jsem si byl vědom toho, že lidé Kytici už odmala znají a já toho mohu využít. Divák ví, jak jednotlivé příběhy dopadnou a tato skutečnost mi byla výhodou, když jsem mohl odstranit některé pasáže, které jsou hlavně vyprávěné a nejsou dramaticky příliš zajímavé.

Jak jste pracovali s rozebíráním jednotlivých básní?
To jsem se snažil dělat s kolektivem. Přinesl jsem koncepci a společně jsme se potom bavili o tématech, abychom nalezli cestu k pravé podstatě toho, co chceme vyjádřit. Asi nejmarkantnější to bylo u Dceřiny kletby. Nad ní jsme seděli nejdéle.

Vodníka jste pojali originálně. Pro mě získala jeho postava úplně nový rozměr, když se stal milující bytostí.
Máme v souboru Štefana, který je o něco starší než zbytek, a při studování této básně mě napadl vztah profesor - studentka, protože on ji nestáhl do jezera, ona tam za ním šla sama. A to je to prvotní poblouznění, tím, že poprvé v životě vidí skutečného chlapa.

Recitoval ty verše v maďarštině?
Ano. Ale vzniklo to náhodou. Použili jsme to až na nějaké čtvrté repríze. Štefan mi totiž jednou řekl, že se snažil přeložit vodníkův monolog do maďarštiny a když mi to přednesl, byl jsem nadšený. Tím vznikl další rozměr. Češka - cizinec. Od začátku jsme si říkali, že nechceme aby to byl zelený hastrman s pentličkami. Tímhle získává lidský rozměr.

Co chcete jako soubor předat divákovi?
V inscenaci jsou dvě tematické linky. Porušení přirozeného řádu věcí a potrestání za něj. Pak následné pokání, po kterém přichází odpuštění. A druhou tematickou linkou je vztah matky a dítěte.

Vít Malota