Jiráskův Hronov

My ženský milujeme

9. 8. 2013, 14:45


Rozhovor s režisérem inscenace Testosteron Jakubem Hyndrichem

Mají členové souboru manželky či přítelkyně?
Ano, většina členů má partnerky. Manželky a přítelkyně to berou a na představení chodí.

Jaká je jejich reakce?
Hlavně bych byl rád, aby to někdo nepochopil jako nějaký manifest proti ženám. My ženský milujeme a spíš je to náš pomník pro ženy. Navíc každý z nás má svých vztahů dost, takže jsme si tam potřebovali vyřídit účty sami se sebou. Občas někomu vadí tolik vulgarismů, ale ještě se nám nestalo, aby nám nějaká partnerka řekla, že jsme to přešvihli.

Soubor máte hudebně nadaný. I proto jste zařadili živou kapelu?
Vycházeli jsme z poznámek v textu, kde jsou zařazeny hudební předěly, ale není tam živá kapela. Máme v souboru kluky ze tří kapel a říkali jsme si, že by bylo smutné to nevyužít. Navíc hudební část to vždy trochu nakopne.

Jak velkou úpravou prošel původní text?
Text je skvělý včetně překladu, takže jsme neměli vůbec důvod do něj zasahovat. Měnily se pouze technické věci, například polské reálie jsme nahradili českými. Samozřejmě některé fóry jsou naše, ale jsou dodané navíc, nikoli na úkor původního textu, který dramaticky drží skvěle.

Bylo pro herce těžké naučit se vědecký text, který by měl být přesný a nedá se v něm moc improvizovat?
Paradoxně nejhorší pro nás bylo zajistit na jevišti práci pro ty, kteří tyhle přednášky poslouchají. Je často těžší být právě tím posluchačem, než tím, kdo právě hovoří a může se herecky vyžít díky textu.

A kam se vydáte po Testosteronu? Jaké máte plány?
Nerad bych pokračoval v čistě mužském souboru a do dalšího špílu bych si rád ob sadil nějakou slečnu a taky zkusil kluky, jak jim to půjde v kontaktu s ženskýma. Ale nic konkrétního nemám, jen se na svět podíváme z jiného úhlu, třeba více ženského.

Martin Rumler