Jiráskův Hronov

O genocidě Arménů nikdo neví - rozhodovr ke hře Měsíční běs

7. 8. 2013, 16:05


Rozhovor s vedoucím souboru Alešem Dvořákem, režisérem Josefem Janem Kopeckým a autorem hudby Janem Fikejzem.

Je téma arménské genocidy v dnešní době stále aktuální?
Aleš Dvořák:
Určitě, v momentě, kdy jsme hru začali inscenovat a posléze jí uvedli, o problému téměř nikdo nevěděl. Jak uvádíme v programu, Česká republika vyvražďování Arménského národa dodnes neuznala za genocidu. Myslím tedy, že by se o tom mělo hovořit.
Josef Jan Kopecký: Formálně vzato, šlo o první genocidu v dějinách a je neuvěřitelně smutné, že většina států v rámci mezinárodní politiky není ochotna tuto problematiku nazvat pravým jménem. Hovoří se o tom jako o občanském či národnostním konfliktu, nikoli jako o genocidě. Přestože cílem bylo jednoznačně vyvraždění jednoho národa. Jestliže jsme schopni to říci u Hitlera a Německa, hovoříme i dnes o genocidách v Africe, je smutné, že současní politici nejsou ochotni uznat, že Turci spáchali stejný zločin.
Aleš Dvořák:
Nicméně, ve hře je i krásný příběh a i proto nás hra zaujala.

Jak na vaši hru reagují diváci?
Aleš Dvořák: Říkáme s nadsázkou, že se jedná o romantický příběh o genocidě Arménů. Je fakt, že většina lidí, když vychází ze sálu, se ptá, jestli to je pravda. Že o tom nikdy neslyšeli, že o tom nemají žádné informace. I z tohoto důvodu jsme do programu převzali celý novinový článek, který vše popisuje detailně a v souvislostech. Reakce od 99 % lidí je taková, že se pro ně jedná o úplně novou informaci.

Velmi mě zaujala hudební složka inscenace.
Jan Fikejz: Mohu říci pouze to, že hudba vznikala nezávisle na tom, abych viděl celou scénu a veškeré aranže. Měl jsem k dispozici pouze scénář a hudba vznikla zhruba měsíc poté, co jsem jej získal.
Josef Jan Kopecký: Spolupráce s Janem Fikejzem byla pro mě velmi zajímavá v tom, že jsem opravdu nevěděl, co ve výsledku vznikne. Našli jsme výborného filmaře Martina Šestáka, který natočil videosekvence, a jak dopadnou, jsme také viděli, až když byly hotové. S hudbou to bylo ještě složitější. Na jedné ze zkoušek, kde již hudba byla, jsem zažil, že přišel autor hudby a řekl: „Ten track teď jede a zhruba teď je tam určitý zlom a na tenhle zlom musí za - znít tato replika.“ Snažil jsem se vysvětlit, že na divadle to funguje jinak, že to není film, který se dá střihnout. Řekl mi, že ho to nezajímá a že to napsal tak, že na danou část musí být daná replika. Takže se vlastně trochu podílel na režii.
Aleš Dvořák: Už jsme s Honzou Fikejzem dělali i před tím. Jmenovalo se to Rodinné příběhy. Už jsem tedy věděl, proč jsem ho oslovil a že do týmu zapadne.

Zavvi, Honza Švácha