Jiráskův Hronov

Werner Schwab: Presidentittäret

5. 8. 2013, 14:55


Ohromné množství textu, téměř dvě hodiny na jevišti ve třech lidech, tropické teploty a publikum, které nerozumí ani slovo. Jste zvyklí na extrémní podmínky?
Hanna: V divadle, kde hráváme, zase bývá poměrně zima. Kdybychom si ale měli vybrat, volíme teplo, protože je lepší na hlasivky. V zimě míváme občas problémy s mluvením. Doufali jsme sice, že vyjde předpověď a bude dnes pršet, ale nedá se nic dělat.
Kaisa: Říkali jsme si, jak budeme vypadat po třech představeních. Jestli si vůbec ještě holky budou pamatovat text. Ony totiž nehrají pouze s originálním textem, hodně věcí si samy vymyslely. Původně je v textu hodně monologů, které jsme předělali v konverzaci, aby byla nějaká interakce.

Nechyběly vám reakce diváků? Třeba smích tam, kde jste zvyklí?
Hanna: Takových míst ve hře moc není. Hra je sice komedie, ale hodně černá. Jsou lidé, kteří se zasmějí a jiní, kteří se nezasmějí vůbec. Ještě se po sobě dívají a diví se - tohle vám připadá vtipné? Hra navíc není psána úplně klasickou finštinou, obsahuje výrazy, které ve finštině vlastně neexistují. Kde se lidé baví, to jsou pasáže, kde se mluví o hovnech. To českým divákům asi uniklo, ale na druhou stranu si to v synopsi mohli přečíst a z jevištního jednání se dá poznat, kdy se jedna z hrdinek hrabe v záchodě.

Pokoj na scéně je vyzdoben spoustou naprosto rozdílných předmětů. Co tím zdůrazňujete?
Kaisa: Příběh se odehrává v Ernině pokoji v domě, v jedné jediné místnosti. A Erna střádá. Schovává si všechno, co dostane či najde. Třeba vůbec neotvírá balíčky, takže je můžete vidět vystavené na policích nerozbalené. Na stěně visí pohlednice od Ernina syna, který jí jejich prostřednictvím sděluje, že nikdy nebude mít sex a tudíž nikdy nezplodí vnouče, čemuž se ve hře věnuje hodně prostoru. Sháněli jsme věci, které budou trochu rušivé. Které budou pohromadě působit divně. Příběh se odehrává v Rakousku v devadesátých letech a Erna je stará paní, což znamená, že za svůj život nastřádala předměty za téměř celé dvacáté století. Jediná současná věc, kterou má, je barevná televize. Není sice nová, takovou by si nikdy nepořídila, ale je to závan modernity.

Jste zvyklí hrát pro zahraniční obecenstvo?
Hanna: S touto hrou jsme v zahra - ničí poprvé. Kaisa: Byla jsem v cizině se hrou Dumb show, která je o mezikultur - ních odlišnostech. Ta byla podle mě pro diváky srozumitelnější, protože nešlo tolik o text a nedoro - zumění bylo podstatou hry. Šlo o to najít jazyk, kterému by obě strany rozuměly, i když nemluví stejnou řečí. Prezidentky měly premiéru už v roce 2011 a loni jsme je úplně přestali hrát. V květnu jsme ale obdrželi pozvání na Hronov, tak jsme po zvážení inscenaci obnovili. Nebylo to ale jednoduché, proto - že třeba z původní scény jsme už skoro nic neměli.

Petra Jirásková