Jiráskův Hronov

Jirásek má na Hronově co dělat

3. 8. 2013, 20:55


Jiráskův Hronov má léta jasný rámec. V předvečer JH otevírá Jiráskovo divadlo představení domácího souboru, druhou sobotu festival končí slavnostním ohňostrojem. Hronovský soubor se stal součástí tradice. Víme, co znamená domácí soubor pro Jiráskův Hronov. Co ale znamená Jiráskův Hronov pro hronovský soubor? Odpovídá režisér Miroslav Houštěk.

Jak dlouhá je vaše kariéra v hronovském souboru?
Nebudete mi věřit, ale já tady straším jako režisér od roku padesát jedna. Dva roky jsem dokonce dojížděl z vojny, v té době jsem ale pouze hrál. Rok před vojnou jsem si chtěl poprvé něco zrežírovat, volba padla na Hadriána z Římsů. Pak už se to se mnou táhlo.

Dle vašich vzpomínek, je hronovský soubor pevně spjat s JH?
V roce 91 jsem tu byl zvolen starostou, ve funkci jsem byl dvě období, tedy osm let. Dostal jsem se tedy taktéž k pražským spolutvůrcům a vybojovali jsme si takové privilegium, že hronovský či jiný soubor z okresu bude hrát v předvečer Jiráskova Hronova. Dlouhá léta se to dodržovalo, hráli jsme tu mnohokrát, až loni nám z nějakých důvodů řekli, že to nepůjde. Zrovna jsme měli takovou pěknou hru, Obchodníka s deštěm.

Kdo vám řekl, že hrát nebudete?
Jednak paní ředitelka Kollertová, která by nás spíš měla prosazovat, a pak jsem se byl také zeptat paní Lázňovské. Říkala, že se musí šetřit a že se tedy ušetří jeden večer. Ono se na tom ve výsledku nic moc neušetřilo a celá ta tržba, která by za představení byla, by všechny náklady zaplatila. Bylo to zvláštní, o tom raději nemluvit.

Co se změnilo?
Už nějakou dobu nejezdím do Prahy na organizační štáby, takže nevím, jak se to stalo, ale najednou se začalo hloupě na všem šetřit, až se zjistilo, že se nic neušetří. Pak se tu taky změnily vztahy a poměry, změnili se lidé ve výběrových komisích a na Artamě a my jsme zjistili, že jim jde o jiné divadlo, než jaké děláme a hrajeme. Klasické divadlo, které má nějakou myšlenku a nápad. Dostávaly se sem jiné soubory, někdy to ani nebyly soubory, ale dva tři lidé, a začali ubývat lidé i v hledišti. Ale tohle všechno, co říkám, říkám jen za sebe. Podle mě ten festival dostával najednou jinou náplň. Najednou byla skoro ostuda hrát Jiráska. Kdo by se na to koukal, kdo má chuť na takové hry? Nám se to přestalo líbit. Vždycky jsme nějaké představení odehráli, ale celé to dostávalo jiný charakter. Připadalo nám, že už se tady nehrají divadla, ale jen nějaké kusy, co si kdo vymyslí. Shodli jsme se na tom, že by bylo dobré, kdyby se sem divadlo zase ve větší míře vrátilo. Loni už bylo více klasických či realistických představení, takže věřím, že se to podaří. Vždyť Jirásek tu má co dělat, je to jeho divadlo.

Při vašich představeních vás bývá plné jeviště. Jak velký je váš soubor?
To jsem vždycky chtěl vysvětlit, co je náš soubor vůbec zač. V roce 71 jsem dával dohromady představení Jiráskova Gera a napadlo mě, že aby alespoň většina rolí mohla být solidně obsazená, musím si sehnat lidi, o kterých jsem přesvědčen, že se k tomu hodí, že mají talent. Začal jsem si tedy půjčovat herce z okolních měst. Přiznávám, že to vlastně bylo vypočítavé, když si seženu herce, aby to uhráli. Tímto způsobem jsme dospěli i k úspěšné Lucerně, ve které hráli lidé z Kostelce, z Police, z Náchoda... A všichni tam hráli rádi. Nemohli jsme si ale proto dát do jména město Hronov, tak nás napadla šťastná myšlenka pojmenovat soubor podle divadla, které nás zaštiťuje.

Sháníte si lidi na konkrétní inscenaci?
Je to tak. Máme samozřejmě i lidi, kteří s námi hrají déle, například letošní představitelka Lisy v Pygmalionu.

Přizpůsobujete sezónu přímo Jiráskovu Hronovu?
My víme, že tu budeme hrát. Tedy pokud nás od toho neodeženou, jako loni. Asi trochu s ohledem k tomu vybíráme hru, ale jinak jsme schopni udělat dvě inscenace do roka. Já pracuji „celonárodně“ a kolega letos zrežíroval Tři sestry, což je ale v podstatě hronovský soubor, i když ne zcela. Nevím, jak to mají jinde, ale tady je to vždycky trochu pomíchané.

Petra Jirásková