Jiráskův Hronov

S Hadar Galron získal Jiráskův Hronov na světovosti

10. 8. 2012, 17:22


Anglicko-izraelskou dramatičku Hadar Galron jsem poznala v roce 2008, když měla v pražském Stavovském divadle Mikve svou českou premiéru. Teď náhle přijela tato sympatická dáma na Jiráskův Hronov, a to s celou svou rodinou – manželem a třemi dětmi.

Byla jste na premiéře v Praze, a teď je pro nás překvapení, že jste přijela i na představení amatérů. Jak k tomu došlo?

Musím říci, že základním impulsem bylo to, že moje prvotní zkušenost s českými lidmi a českou produkcí mé hry byla velmi srdečná, vřelá. Od Jany ze souboru jsem dostala pozvání, a to zrovna v době, kdy jsme s rodinou diskutovali, kam pojedeme na prázdniny. V té době jsem zrovna reží- rovala jednu svou hru pro izraelský festival a říkala jsem si, že bych dosti nerada znovu opouštěla rodinu. Napadlo mě tedy, že bychom mohli jet společně. A tak jsem tenhle návrh souboru napsala s tím, že uvidíme, co odpoví. Lidé z Divadelního spolku Kroměříž byli velice vstřícní, a tak jsme se ani ne den po skončení onoho izraelského festivalu vypravili na český festival amatérského divadla.

Jak dlouho budete v Čechách? Plánujeme zde pobýt do 15. srpna, pochopitelně nejen v Hronově, kde uvidíme pár dalších představení, ale rádi bychom navštívili i nějaká další místa. 2 Máte nějakou zkušenost s amatéry?

Docela velkou. Studovala jsem na uni- verzitě komunitní divadlo a hodně jsem režírovala amatéry, teprve nedávno jsem se dostala k profesionální režii. K amatérům mám skutečně vřelý vztah, protože cítím, že do toho dávají celé srdce. Fajn je na tom to, že to nedělají pro peníze, živí se něčím jiným, ale tohle je jejich milovaný koníček a uspokojuje je – což se vždycky nedá říci o profesionálech. Proto amatérské divadlo vzkvétá. I hru Mikve jsem režírovala v Izraeli právě u amatérů v anglické verzi, a pak jsme ji dělali ještě se studenty dramatického umění. A měla jsem možnost ji vidět v různých provedení školních souborů. Je v ní spousta velkých a zajímavých rolí pro ženy a dívky, tak se nedivte. V divadle je vždycky víc žen než mužů, ale rolí je vždycky víc pro chlapy. Tak jsem si řekla, že budu psát role pro ženy, a dělám to jak v divadle, tak ve filmu.

Vy jste si vyzkoušela psaní, režii – a taky herectví?

Ano, já jsem původně herečka, ale v Mikve jsem nehrála. Dělala jsem hodně komedie, a měla jsem takovou satirickou show, stand-up comedy o postavení ženy v rámci židovského zákonodárství, s kterou vlastně přišla inspirace pro Mikve. Viděla mě totiž na scéně jedna divadelní manažerka a zeptala se, jestli bych pro ni napsala celovečerní hru.Umíte to? A já na to, že nevím, ale že to zkusím. Já totiž za nejvstřícnější tvar vůči divákům považuji právě komediální nadsáz-ku, nějaký typ kabaretu, kde zazní vážnější myšlenky. Pro lidi je to tak stravitelnější.

A co teď konkrétně děláte?

Od své minulé návštěvy v Čechách mám další děťátko – dvou a půlletého chlapečka. Poté, co se narodil, pustila jsem se do režie. Otvírám si tím další brány. Jak jsem říkala: režii jsem už kdysi zkoušela s amatéry, ale teď mám možnost pracovat s profesionálními herci. Režírovala jsem hodně hudebních komedií, napsala jsem a režírovala jeden kousek na izraelském festivalu. Ale samozřejmě, že i píšu – jak pro divadlo, tak pro film. Teď mám za sebou dva scénáře, a pro divadlo jsem naopak přepracovala jeden svůj starší scénář. Jmenuje se to Tajemství (Secrets), milostný příběh dvou žen v ortodoxní komunitě.

Vaším hlavním zájmem stále zůstává postavení ženy v ortodoxní společnosti?

Ano i ne. Moje současná one-woman show se zabývá ženami z Bible – jmenuje se Passion killers (Utěšitelky hněvu). Je o ženách, které zachraňovaly ostatní prostřednictvím svého ženství. Ať už se jednalo o královny či děvky. Vyprávím jejich příběhy, které překvapivě nejsou příliš nábožensky laděné, spíše poukazují na jejich odvážnou roli. Protože lidi mají tendenci buď takové typy lidí odstrkovat stranou nebo je prezentovat na scéně provokativně, ale já se jen snažím interpretovat jejich příběh. A píšu i spoustu dalších věcí, které nemají co dělat s věřícími ženami. Neustále se setkávám s tím, že mě nabádají: pište o ženách, pište o tom ortodoxním světě, to je neobvyklé. Tak zkrátka pluju s tím proudem. Nedávno jsem napsala a se studenty udělala hru o mateřství, velmi moderní klipovitou věc, o jedné věřící matce, která má hodně dětí a o dalších ženách – matkách, jak prožívají mateřství v dnešní době. A to se taky docela povedlo.

Jana Soprová