Jiráskův Hronov

Hranice v hudbě dnes neexistují

6. 8. 2012, 17:45


Klavírista, muzikolog, libretista, pedagog, hudební publicista Miloš Orson
Štědroň přijel do Hronova tentokrát jako jeden z hudebníků představení La-
mento / Z tance v prach a opět do tance. Je zároveň autorem hudby k představení.
Kdo viděl (a slyšel), dá mi za pravdu, že právě hudební část projektu je nepozoru-
hodnější.

Lamento bylo poprvé uvedeno už v roce 2010. Vzpomenete si, jak jste přišel na ná- pad, aby byla Matka Tereza zpívaná role, resp. aby ji interpretoval muž?

Jako všechno, přišel ten nápad úplnou náhodou. Honza Mikušek, můj spolužák a kamarád z konzervatoře, se přišel podívat na představení Kabaret Ivan Blatný. Tehdy se poprvé objevila ta idea a já jsem získal klíč. Představoval jsem si, že by ta Matka Tereza měla být hodně stylizovaná, takže mi řešení, že to bude zpívaná role a navíc kontratenor, přišlo ideální. Větší stylizace se udělat nedá. Je to inspirováno principem barokního divadla, kde bohové byli ztvárně- ni kastráty.

Dočetla jsem se, že máte na kontě na 80 hudebních projektů…

Do toho se počítají i kompozice vážné hudby, což je úplně jiná kategorie pro kon- certní účely. Těch divadelních projektů tolik není, ale stejně je jich relativně dost.

Já jako divadelnice vás znám právě ve spojení s divadlem, ze spolupráce s režiséry Nebeským a Dočekalem, a taky z menších projektů jako Kabaret Hašek nebo Tony D. v Rubínu.Zrovna jsem v souvislosti s Lamentem přemýšlela, jak vaši hudbu zařadit. Je tam kousek jazzu, etno, ale nechybí ani odkazy na klasiku. Jak to vnímáte Vy?

Mně to v podstatě splývá. Je otřepaná Hranice v hudbě dnes neexistují K lavírista, muzikolog, libretista, pedagog, hudební publicista Miloš Orson Štědroň přijel do Hronova tentokrát jako jeden z hudebníků představení La- mento / Z tance v prach a opět do tance. Je zároveň autorem hudby k představení. Kdo viděl (a slyšel), dá mi za pravdu, že právě hudební část projektu je nepozoru- hodnější. pravda, že existuje jen dobrá a špatná hudba, ale já hlavně myslím, že ty hranice už dneska neexistují. Že v podstatě může mít stejně pejorativní význam krajně popová hudba, která je hodně blbá, i ta vážná hudba, která se s tím v určité chvíli potkává, protože je pro příliš úzký okruh poslucha- čů. Myslím si, že umění v prvé řadě musí oslovit. Já se snažím ty styly kombinovat, ale zároveň je sjednotit nějakou myšlenkou, aby to nebyla koláž (protože nesnáším ko- láže). Tady vidím jako nejdůležitější motiv Gonchi.

…spojený s přímo nadpozemskou hudbou, kterou miluju, stejně jako využití nejrůznějších tajemných nástrojů.

Jestliže má divadlo být kouzlem imagi- nace, tak musí být sférické, protože je to sférické umění. Já se v poslední době sna- žím dosáhnout maxima co nejjednoduššími prostředky. Nepotřebuju už velký orchestr, v divadle vůbec není nutný. Jen tam musí být nějaký nápad u výběru nástrojů.

A které nástroje máte nejraději?

Záleží na situaci, kde má být nástroj po- užit. Mám rád třeba trubku, která má velmi výrazný zvuk. Nebo akordeon, který máme v Lamentu – to je neuvěřitelný nástroj, který je schopný milionů barev. Na veřejnosti není příliš vnímán jako koncertní nástroj, a při- tom je to extremně virtuózní nástroj. Stejně jako bicí, která obsahují obrovskou paletu.