Jiráskův Hronov

Jsem přítel Jiráskova Hronova

13. 8. 2011, 12:50


Novým členem lektorského sboru Problémového clubu se letos stal divadelní kritik Vladimír Mikulka, který hned svým úvodním vy stoupením strhl vlnu vášně a diskusí mezi seminaristy. Ostatně na Jiráskův Hronov byl pozván jako člověk, který otevřeně kritizuje systém a organizaci festivalu.

Cítíš se jako odpůrce a kritik Jiráskova Hronova?

To je omyl, necítím. Jsem naopak přítel JH, což ale neznamená, že se mi tu všechno líbí. Kriticky, někdy až nepřátelsky, jsem se ale vyjadřoval k tomu, jak v minulosti probíhal PC. Co se týče struktury JH nebo nominací, je pravda, že mám na řadu věcí jiný názor, ale rozhodně nemám pocit, že bych byl ten, kdo se vyjadřuje proti JH nepřátelsky nebo zvlášť kriticky.

Co se ti na někdejších Problémových clubech nelíbilo?

Nikdy jsem nevydržel poslouchat déle než 45 minut, vždy mě otravovalo, že si někdo vzal slovo a rozvláčně, mnohomluvně a samožerně mluvil a mluvil. Když skončil, začal podobným způsobem hovořit někdo jiný. To mi přišlo zcela nesnesitelné.

Navštívil jsi v minulosti také Diskusní klub?

Diskusní klub mi vždy přišel zábavnější, oproti PC, který se mi zdál akademicky otravný. Občas se sice zvrhl do nepřehledné slovní řeže se soubory, ale když se povedlo kultivo vaně diskutovat, bylo to zajímavé. Ale nebyl jsem nikdy zvlášť nadšeným a pravidelným účastníkem ani jednoho z těchto klubů.

Zdá se ti nová forma PC dobrá?

To je asi otázka spíš pro ty, kteří na PC chodí, ale rozhodně se mi setkání zdají živější a doufám, že se návštěvníci PC mohou učit diskutovat tak, aby byli schopni stručně, pádně, a bez zbytečné mnohomluvnosti formulovat své názory a uvažovat o inscenacích.

Tvé zahájení letošního PC se setkalo s kritikou některých jeho účastníků. Hodnocení, které jsi vyřknul, bylo podle nich příliš tvrdé. Vnímáš to také tak?

Sám jsem žádnou zásadní kritiku na své vystoupení neslyšel, jen jsem si přečetl pobouřený ohlas, který vyšel ve zpravodaji. Dlouhodobě si ale myslím, že když se člověku něco nelíbí, tak to má říct. A tady na Jiráskově Hronově z pochopitelných důvodů panuje takový úzus, že se prostě nepříjemné věci neříkají nebo se různě zaobalují a přislazují nebo se raději mluví o těch příjemných. Já si myslím, že o nepříjemných věcech se mluvit má a mám pocit, že kvůli tomu tady taky jsem. Chápu, že se může někoho dotknout, když se člověk o někom vyjádří ošklivě, ale to prostě k věci patří.

Dají se používat stejná měřítka k hodnocení amatérského a profesionálního divadla?

To je klíčová otázka, i když vlastně nemá rozumné a jednoznačné řešení. Dají se nalézt důvody pro i proti. Já jsem vždy byl radikálním zastáncem toho, aby měřítka byla jen jedna. Buď se rozhodneme, že o inscenaci nebudeme v kritickém slova smyslu vůbec mluvit, že to není inscenace, která by měla fungovat ve „zkritizovatelném“ světě, ale pokud nějaká inscenace do toho světa vstoupí, neměla by mít jiná kritéria než ostatní divadelní tvorba. Už jen proto, že omlouvat ty špatné je nespravedlivé vůči těm dobrým.

Říkal jsi, že jsi naopak příznivec JH. Co se ti tady líbí?

JH spadá do kategorie festivalů, kam člověk jezdí, protože je tam příjemně. To je pro mě primární lákadlo. Ale nejen ve společenském smyslu, vždy tu narazím na nějaké inscenace, které se mi zcela upřímně líbí, a to i v kontextu celého divadla, nejen amatérů.

A v čem bys rád viděl změnu JH?

Nemám rád dělení divadel na amatérská a profesionální, protože taková hranice podle mě není definovatelná, ale vnímám hranici mezi tím, co bych nazval divadlo ochotnické a amatérské. Ochotníci jsou pro mě ta divadla, která pouze lépe či hůře napodobují práci kamenných – a dnes často už i nekamenných – divadel. Amatéři jsou pro mě lidé, kteří mají ambici říct něco za sebe a jsou toho mocní. Na jednu stranu rozumím tomu, že programová rada chce mít na JH všechny druhy divadel, na druhou stranu to ale festivalu svým způsobem ubližuje. Nevolám po výhradně „amatérském“ pojetí, naopak, líbí se mi, že se na JH sejdou všichni, což říkám i s vědomím toho, že se mi to „ochotnické“ pojetí divadla často nelíbí. Přítomnost obojího na JH tvoří výsledek, který mi připadá dráždivě nesourodý a tím zajímavý. Ale měl bych jeden námět k zamyšlení: v současnosti je JH organizovaný tak, že sem přijede určitá skupina lidí a předpokládá se, že všichni uvidí všechno. Mně by se víc líbilo, kdyby se JH posunul k festivalu, který nabídne víc, než je člověk schopný zkonzumovat, a tak si každý může vybrat to, co ho zajímá. Jako nejživotaschopnější mi z loňské diskuse o podobě JH na webu Divadelních novin připadal nápad, že by na festivalu bylo relativně úzké jádro inscenací pro všechy, kam by se dostaly pouze ty, u nichž je předpoklad, že jsou opravdu kvalitní. A pak by byla různorodá nabídka všeho možného, z níž už by si každý mohl vybrat podle svého gusta.

Proto je tu také doprovodný program, který se oproti minulosti v posledních letech také dost proměnil, je rozsáhlý a velmi různorodý, včetně hudební produkce.

K doprovodnému programu mám slabost, vždy se mi líbil název Hron-off , který se přímo nabízí. Překvapuje mě, že tak málo „odmítnutých“ souborů se v tomto ohledu pustí do své vlastní iniciativy, jako jsme se třeba pustili my s Antonínem Puchmajerem, když jsme v kavárně Blanka zahráli Kabaret. Organizátoři nás vlídně připsali do doprovodného programu a tím naše spolupráce skončila, nikdo nám nic nezařizoval, financovali jsme si to sami. Kdo chtěl, přišel se podívat, kdo nechtěl, nepřišel. Kdyby takových souborů bylo víc, to by se mi to líbilo.

Zuzana Vojtíšková