Jiráskův Hronov

Rozhovor s Lenkou Lázňovskou

7. 8. 2010, 15:05


Vedle divadelního programu probíhá v Hronově také výroční zasedání středoevropské sekce AITA-IATA, což je mezinárodní asociace amatérského divadla. Hronovského jednání se účastní deset z osmnácti zemí této sekce. Co se tady řeší?

Řeší se spousta praktických otázek, například, jak do té sekce dostat celý Balkán. Až na Chorvatsko a Slovinsko, které nejsou příliš aktivní, totiž stojí mimo. Neexistují tam žádné divadelní organizace, natož národní střediska, a nemají peníze. Je otázka, jestli to má stát na solidaritě a bohatí to zaplatí těm chudším. A další otázka zní: je ČR chudá, nebo bohatá? Bojím se, že nejsme ani jedno, ani druhé.

Hronov je u konce, jaké nejlepší zážitky si odvážíte?

Na Hronově si nejvíc vážím toho, že dokazuje, že je amatérské divadlo společenstvím. Pro mě je to cennější než to, jestli děláme dobré nebo špatné inscenace. A to samozřejmě divadlo hltáme, chodíme pilně na všecko, což je intenzita, kterou žádný cizinec nevydrží, ani naši hosté takovou koncentraci nevydrželi, skomírali už tak v půlce. Cizinci jsou úplně bez sebe ještě z jedné věci: kolik je tady profesionálů. Ať už v lektorských sborech, jako vedoucí dílen nebo i ti, kteří sem jezdí jen proto, že je to zajímá. Většina z cizinců má zkušenost, že se v jejich zemích tyto dvě oblasti od sebe oddělují. Třeba paní profesorka z Litvy mi říkala, že u nich divadelní kritika doslova nenávidí amatérské divadlo, říká, že kazí vkus, že na ně diváci nemají vůbec chodit a že by se snad mělo zakázat.

Letošní Hronov nepřinesl jen příležitosti k setkávání, ale také několik odchodů. Končí pan profesor Císař, ale i dlouholetý organizátor Milan Strotzer. Už víte, kdo po něm Hronov převezme?

Ano, už je jasno. Původně jsem měla představu, že se v NIPOSu nějak přeskupíme a že přijdou ještě noví lidé. Ukázalo se, že budeme muset šetřit, takže to nevypadá, že bychom se nějak rozrostli, spíš naopak. A dohodla jsem se tady definitivně, že Hronov, ale i Děčín a Popelku bude dělat jedna osoba, což má myslím mnohé výhody, vedle té nevýhody, že to je obrovský kus odpovědnosti a pracovního nasazení. Tou osobou je Simona Bezoušková.

Co byste popřála Milanu Strotzerovi, který určoval tvář přehlídky dlouhých dvacet let?

Milanovi se podařilo z Hronova udělat koncepčně jasný a také velký festival. To množství dílen a seminářů je něco, co je ve světě velmi neobvyklé. Všude se zmůžou tak na jednu, dvě dílny, ale ne na patnáct, jako tady. Milan je pracovitý, poctivý, nebál se nikdy toho, že si zvolil tu nejpracnější cestu. Patrně až historie ocení, co všechno vlastně dokázal.

David Slížek