Jiráskův Hronov

Na otázky nám odpověděl Martin Pacek

6. 8. 2010, 14:15


Choreograf Martin Pacek na Hronově vede seminář PD, tedy Pohybová dílna. Je zakladatelem tanečního divadla Bufo a divadla Veselé skoky. Od roku 1996 působí jako pedagog na DAMU a v současné době je vedoucím kabinetu pohybu.

Kromě tance a pohybu se prý v poslední době věnuješ i činoherní režii. Jak se choreograf dostane k činohře?

Úplně jednoduše. Při výuce na DAMU jsem se potkal s režiséry, kteří tam taky učí, a ti podle mé práce usoudili, že by mě mohli občas přizvat k taneční spolupráci na činoherních inscenacích a mě to bavilo. Po nějaké době pak šéfové divadel měli pocit, že mám režijní buňky, i když já doteď tvrdím, že jsem choreograf, který jen občas režíruje. Nicméně mám už za sebou režie, a to nejenom činoher. Začínal jsem s muzikály – jako první jsem režíroval Malovaný na skle, který jsem předtím dvakrát dělal jako choreograf, takže to bylo jednodušší. Pak jsem dělal v Českých Budějovicích operu Křídový kruh. A až na konci je činoherní režie.

Se jménem Pacek jsem se poprvé setkal u souboru Veselé skoky, který mám dodnes velmi rád. Ale slyšel jsem, že už v něm nepůsobíš.

Veselé skoky vesele skotačí dál, jen beze mě. Jako správný nevěrný otec zakladatel jsem ten soubor založil, vytvořili jsme tři inscenace a potom jsem usoudil, že už to pro mě není dál tak lákavé. Jsem člověk, který vymýšlí pořád něco nového. A Veselé skoky se už etablovaly, naplnila se jejich filozofie. Soubor teď vytvořil čtvrtou inscenaci, na které já jsem se už autorsky nepodílel. Ale přeju jim vše dobré a jsem rád, že dál pokračuje.

Právě u Veselých skoků jsem si všiml, že často používáš folklórní prvky. Proč to?

Vystudoval jsem tanec na pražské konzervatoři a měl jsem specializaci na lidový tanec. Před těmi bezmála třiceti lety to byla na škole takové éra, že jsme měli specializovanou třídu na lidové tance, protože v té době existoval Státní soubor písní a tanců a my jsme měli být jeho vzdělanější tanečníci. Takže samozřejmě ten folklór v sobě do jisté míry mám a taky je důležité říct, že už osmnáct let vedu taneční divadlo Bufo, na jehož základě vznikly i Veselé skoky, a tam hodně pracuju s folklórem. U Veselých skoků jen občas probleskne, jsou tam i jiné linky.

Mě to dost překvapilo, myslel jsem, že folklór se dnes vidí už snad jen v muzeu.

To je spíš prezentací a filozofií souborů. Na laika pak působí muzeálně, jako by se zastavily někde v 50. – 60. letech u scénického uvádění folklóru, jako kdyby absolutně ignorovaly divadelní postupy, jak to divákovi víc přiblížit. Myslím si, že folklór má své možnosti, ale záleží to na autorech.

Viděl jsem některá představení folklórního souboru Gaudeamus, se kterým jsi taky pracoval, a tam mě folklór doslova bavil.

Bylo to prostě divadlo, zapojil jsem i muzikanty, aby jen nestáli, ale opravdu fungovali. To je to, po čem volám: syntetické divadlo. Dá se dělat na jakémkoli žánru, člověk mu musí jen věřit a pracovat s ním.

Trochu mi to připomíná Geisslers Hoffcomoedianten z Kuksu – také vezmou něco, co vypadá už dávno mrtvé – v jejich případě barokní text - a udělají z toho živou moderní hru.

Ano, to je přesné. Dnes jsem je s jejich Fitzli Putzli viděl poprvé a byl jsem nadšený. Samozřejmě všechno v divadle už jednou bylo a všechno se opakuje, ale lákavé jsou nové úhly pohledu. A právě na ně většina autorů rezignovala, ale když se na věc podíváte z jiného úhlu, tak to najednou dostane jiné rozměry a není to muzeum, není to nuda.

Na Hronově vedeš vlastní seminář. Je to poprvé?

Ano, jsem tu poprvé. S Bufem jsme tu jednou vystupovali, nevím vůbec, jak jsme se sem dostali, protože se nezúčastňujeme žádných soutěží, takže nevím, jak se nám to stalo. Hráli jsme v Jiráskově divadle a bylo to úžasné. Potom jsem se sem jezdil podívat, třeba na den, na dva, ale seminář mám poprvé. Milan Strotzer mě přemlouval už loni, ale já jsem nemohl. Letos jsem rád, že jsem se nechal přemluvit, to říkám zcela upřímně a na rovinu.

Slyšel jsem z dobře informovaného zdroje, že jsi tady na Hronové založil novou taneční skupinu. Prozradíš, o co jde?

To jsem původně nechtěl zveřejňovat. Ale tak já to řeknu. Od doby, kdy jsem odešel z Veselých skoků, ve mně doutná nápad vytvořit takový balet XXL. To znamená dostat na jeviště, když to řeknu velmi decentně, silnější lidi, a dokázat, že se tihle silnější lidi umí báječně hýbat. Takže jsme založili takový soubor, zatím pracovní název je Nepohybové divadlo.

Takže příští rok už třeba zahrajete něco na Hronově?

No, včera, když jsme to ve dvě ráno rozebírali v Tritonu, jsme pojali nápad, že by bylo hezké udělat tady na hronovském náměstí předpremiéru.

David Slížek