Jiráskův Hronov

Plány vymýšlíme u piva nebo u kávičky

3. 8. 2010, 9:40


Choreografie Lenky Jíšové jsme v posledních letech na JH měli možnost sledovat kontinuálně, se souborem NoTa Plzeň přivezla Enyky benyky Anka banka (2008), Leila v zemi kolotočů (2009) a letos Syndrom neklidných nohou.

Jak jste na sebe natrefili s básníkem Romanem Knížetem?

Básník je rodinný přítel Haničky Koutů, která s námi tancuje. Asi před sedmi lety nám překládal texty kapely Tara Fuki z polštiny do češtiny. Viděl nás tančit a my jsme zase chodili na jeho pořady – večery poezie, které pořádá v Plzni. Daroval nám pár svých sbírek. Měli jsme chuť společně něco udělat. Čte nám u piva nebo u kávičky básně a vymýšlíme plány, co dohromady stvoříme.

A jak vaše plány dopadají?

etos jsme ve staré synagoze uskutečnili propojený pořad hudby, poezie a tance inspirovaný jeho básnickou sbírkou Insomnia, z které je právě báseň Syndrom neklidných nohou, syndrom neklidné hlavy.

Jak cestovala báseň z řádků do pohybu?

S tímto názvem jednou přišel sám autor a chtěl, aby se tak jmenoval celý pořad. Mě napadl okamžitě tanec, pak nám k názvu přidal i báseň. Četli jsme si ji, hodně o ní povídali a tak vznikla choreografie.

Jak vnímáš propojení scénického tance s divadelními prvky?

Určitě je nutné, aby i tanec měl sdělení, i když jde o abstrakci. I bez příběhové, dějové linky, tam musí být ukryté příběhy a každý divák si z nich může pro sebe něco najít. Pro nás je tanec tvořením.

Dal by se popsat váš vztah k divadlu konkrétně u Syndromu neklidných nohou?

Tento tanec je přímo inspirován poezií. Nejblíže nám je divadlo poezie.

len