Jiráskův Hronov

Jsem taková látková

3. 8. 2010, 9:35


Vendula Dědová choreografii Obrazy vytvořila společně s děvčaty ze ZUŠ Sedlec – Prčice. Seznámily jsme se na schodech před divadlem a mluvily o obrazech a látkách.

Jak zapojujete do scénického tance divadelní prostředky?

Naše choreografie byla hodně stavěná na improvizacích. Vycházíme z improvizací, pracujeme s látkami. Jednotlivé představy si stavíme do různých tvarů. Vzniklo nám několik zajímavých obrazů, nechtěla jsem každý zvlášť rozvíjet. Našli jsme společnou linku, která provází všech pět obrazů a vznikl příběh.

Co se týká příběhu, tak tady na JH na vás byli z devadesáti procent divadelníci, kteří jsou zvyklí právě po něm jít…

Určitě v tanci to až tak není možné, protože jde o abstrakci. My se naopak snažíme v tanci popisnosti vyhnout. Není pro mě zásadní, aby divák přesně příběh přečetl. Stačí, když ho tanec zasáhne, ovlivní, zaujme.

Ale vy pro sebe v choreografii svůj příběh máte?

Ano, máme. Nestavím choreografie tak, abych dávala pokyny: teď běž tam, teď udělej tohle. Vždycky je důležitý příběh, linka. Je mi jasné, že divák v našem představení nepřečte hledání nebo na konci uzavření koloběhu. Zásadní ale je, aby to všechno měly aktérky.

Neodradil tě na práci s látkou ani fakt, že jako rekvizita už byla použitá mnohokrát?

Loni jsme ji použili v choreografii Divnokraje, ale nemám s tím vůbec problém. Přijde mi, že je tolik způsobů zpracování, že je tématem napořád. Látka je pro mě vždycky inspirující. V každém obrazu je rozpohybovaná jinak. Mám látky zkrátka ráda, jsem taková látková.

len