Jiráskův Hronov

Rozhovor s Lenkou Lázňovskou

2. 8. 2010, 9:15


České amatérské divadlo se po roce 2000 nejenom vzpamatovalo, ale nabralo dech, který jsme vůbec neočekávali, konstatuje s potěšením Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS), které je prostřednictvím svého útvaru ARTAMA spolupořadatelem Jiráskova Hronova. Množství nejen mladých lidí, kteří se o divadlo zajímají, je prý nevídané!

Čím si vysvětlujete nárůst zájmu o amatérské divadlo?

Bude to znít zvláštně, ale myslím, že to do značné míry souvisí s demografií. Amatérské divadlo kvete především v malých sídlech do pěti tisíc obyvatel. Pokud se podíváte do statistiky, zjistíte, že v České republice taková sídla převažují, je jich na 90%. Amatérské soubory se stávají přirozenou základnou místní kultury a nacházejí pak u lidí velkou odezvu. Nebýt amatérského divadla, mnohé děti by se s živým divadlem setkaly jen v televizi. A to by byla velká škoda!

Naše zem je bohatá nejen na divadelníky, ale také na divadelní přehlídky. Kolik se jich u nás vlastně koná?

Spočítáme-li pouze postupové přehlídky, dojdeme k číslu 400 i více! Existuje 15 národních přehlídek a jen Otevřeno Kolín nemá postupová kola. Všechny ostatní mají alespoň jedno krajské. Kromě těchto přehlídek se pořádá ještě řada dalších nepostupových přehlídek.

Myslíte, že je potřeba tolik přehlídek pro tak malou republiku?

Současný systém postupových přehlídek má základ v první republice, kdy k němu dala impulz divadelní Matice. I když se už několikrát ocitl v ohrožení, např. po roce 90, přežil, protože ho amatéři chtějí a jsou schopni se o něj postarat. Z toho soudím, že se nejedná o žádný výmysl nějakého úřadu, ale o deklarovanou kulturní potřebu. Pokud jde o ty ostatní přehlídky, tak většinou patří k určitému regionu a jsou součástí místní tradice. Většinou pak mají daleko širší význam než jen pro konkrétní umělecký druh. Dané místo si na takové přehlídce může budovat svou image a navíc celá místní kultura pomáhá lidem k tomu, aby se identifikovali s místem, kde žijí.

Stále teď v médiích slýcháme o tom, že se budou krátit rozpočty. Ovlivní finance divadelní přehlídky, resp. jejich počet?

Myslím, že nás opravdu nečekají růžové časy. Je jasné, že i národní přehlídky, včetně Jiráskova Hronova, budou finančně kráceny, a to už letos! Co bude příští rok, je otázka. Na druhou stranu ne všechny přehlídky jsou vázány na státní peníze. Záleží tedy i na tom, jak se zachová ta která samospráva. Organizátoři se tedy budou muset domluvit, jestli přehlídky chtějí, kdo a co pro ně může udělat. Nemůžeme opomíjet ani základní ideu jednotlivých přehlídek. Abych trochu parafrázovala Masaryka: festivaly se udržují ideami, které přispěly k jejich založení. To platí o každé přehlídce, ať už se jedná o Jiráskův Hronov nebo o malou divadelní „sešlost“.

Každá přehlídka je závislá nejen na penězích, ale také na lidech, kteří ji dělají. JH je už 20 let spojen s programovým ředitelem Milanem Strotzerem, který ohlásil, že odchází do důchodu. Kdo bude v budoucnu dělat jeho práci?

Uvažujeme o konkrétním člověku, ale jméno zatím neprozradím. Musíme opět zvážit naše finanční možnosti. NIPOS musí šetřit a je potřeba podívat se na naši organizaci jako celek, protože se nestaráme jen o neprofesionální umění, ale děláme i řadu jiných věcí, které mají pro našeho zřizovatele, tedy ministerstvo kultury, stejnou důležitost.

Dotknou se úsporná opatření i časopisu Amatérská scéna?

Určitě. Těžko budeme moci udržet časopis v takovém rozsahu a výtvarné kvalitě, jakou známe dnes. Na druhou stranu musím zdůraznit, že Amatérská scéna je krásný časopis, který musíme zachovat, protože se jedná o dědictví po předcích a já jsem přesvědčená, že je potřeba udržovat kontinuitu.

Zuzana Vojtíšková