Jiráskův Hronov

Rozhovor s Petrem Vášou

1. 8. 2010, 18:15


Obrovské množství energie koncentrované v jedné osobě. Když s ním člověk dělá rozhovor, je nucen stále mu koukat do očí. Laviny slov se valí do diktafonu jako tsunami na pobřeží a není vůbec jednoduché vnímat vzkazy, které létají vzduchem. Zaujetí pro rozhovor je stejné jako zaujetí pro cokoliv jiného. Petr Váša!

Větší část svého uměleckého života věnuješ muzice nebo fyzickému básnictví?

Vystupuji jednak sám s fyzickým básnictvím a pak se skupinou Ty syčáci. Syčáci dnes vypadají tak, že mají dvě verze. Jedna je tříčlenná a druhá je s bicími. Teď jsme vydali novou desku právě s tou druhou verzí. Jmenuje se Krása a hlavní slogan je: „Krása, hrozná krása, strašná, příšerná.“

Vždycky jsi do svých vystoupení dával značné množství energie. Dá se to zvládat i s postupujícím věkem?

V posledních letech mám pocit, že mi to jde pořád lépe. Nepociťuji žádný úbytek energie a navíc si umím všechno lépe uspořádat. Nedávno jsem četl, že se malíře Delacroix ptali, jak je možné, že je tak výkonný. On jim vysvětlil, že maluje vždy několik obrazů zároveň. Ty, které nemá chuť malovat, má otočené ke stěně a maluje vždy jen to, co se mu chce malovat. Ono to zní jako anekdota, ale je to vlastně úžasný systém, jak dělat víc věcí zároveň a přitom se nevyčerpat. Snažím se to dělat podobně. Jednotlivé záležitosti, kterým se věnuji, se navzájem doplňují a podporují a já se pak nijak nevysiluji, takže se to dá zvládnout.

Které záležitosti máš v současné době otočené plátnem ke zdi a na kterých pracuješ?

Nedávno jsem měl dokončovací epizodu, když jsme dodělávali desku. Jde o ten typ práce, kdy pracuješ čtrnáct dní v kuse, pak půl roku ne a potom měsíc zase ano, pak se jde tři měsíce nahrávat a pak je klid. Dopisoval jsem také knihu o fyzickém básnictví. Odpovědný redaktor ji teď studuje a do konce prázdnin se rozhodne, kdy a kde vyjde. Stálo mě to velké úsilí, protože na rozdíl od písniček je to opravdu mravenčí práce. Musíš mít režim a každý den pracovat. Poručil jsem si minimálně dvě a maximálně čtyři hodiny denně, protože víc psát nevydržím. Naštěstí už je to odevzdané. Teď dodělávám jeden výtvarný projekt, do měsíce by měl být hotový. Mezitím jsem Syčákům dal námět na novou záležitost. To je tedy také obraz otočený ke stěně. Mám rozepsanou ještě jednu knihu, ale na té začnu znovu pracovat až na podzim.

Stíháš toho poměrně hodně. Neznám příliš mnoho lidí, kteří by byli zaměstnáni tak intenzivně…

Když si představím, že někdo natáčí film a dokáže na tom pracovat tři roky, přijde mi to neuvěřitelnější. Myslím, že jsem schopen zvládnout ledacos, ale skutečnost, že někdo tak dlouhou dobu šéfuje celému zástupu lidí a umí to všechno udržet v hlavě, jde úplně mimo moji představivost. Přitom je spousta těch, co to dovedou a berou to jako řemeslo. Myslím si, že člověk nesmí uvěřit klišé o tom, že živit se uměním znamená čekat na nápad. Jde spíš o množství radostné práce. V tom je ten vtip! Vymyslet si to a zorganizovat, aby téměř všechno co děláš, bylo radostné. Abys vždycky maloval jenom ten obraz, který chceš malovat, protože jen potom je výsledek dobrý.

Když už jsme se pustili do srovnání s malířstvím: má fyzické básnictví také nějaká umělecká období?

Momentálně mám období translatiny. Začínal jsem s českými texty, které jsem posléze prokládal různými zvuky a určitým umělým jazykem. Potom mě začal zajímat umělý jazyk sám o sobě a nazval jsem jej PARA LINGUA. Vždycky jsem fyzické básnictví bral jako prostředek universálního dorozumění. Řešil jsem tedy otázku, jak sdělovat lidem v různých zemích stejné věci a přitom obejít angličtinu. Už před lety jsme dělali určitá cvičení se studenty JAMU, kteří chtěli určitá žertovná artikulační cvičení. Napsal jsem jim tedy řadu textů, které vycházely z latinských názvů zvířat. Před několika lety jsem se k tomu vrátil a začal to brát vážně. Sedl jsem si, přečetl etymologický slovník, udělal si výpisky několika set slov, která se mi líbila a která souvisela s nějakými tématy. Horko těžko jsem pak z toho sepsal texty v translatině. Byla to náročná práce, ale myslím si, že výsledek stojí za to. Translatina je barbarská - doufám, že ne vandalská - „latina“, která je postavená na slovech latinského původu obsažených v angličtině a češtině.

Můžeš uvést nějaký příklad?

Tento text se jmenuje EVOLUCIÓN: „Ave Eva. Genesis, génius generál, gen, aleluja. Salve Regina! Huš huš tyranosaurus Rex.“ A odpověď: „Tyranosaurus Antirex, avanti.“ Funguje to v Čechách i v různých zemích tak, že si publikum nejdříve myslí, že jde o improvizace nebo nějaké blábolení. Teprve po chvíli lidem docházejí významy. Musím říct, že první texty bylo velmi náročné napsat. Skládáš to jako stavebnici a ve výsledku to musí znít, jako by tě to zrovna napadlo.

Jak reagují lidé v zahraničí?

Záleží na kontextu. Například ve Španělsku lidé tvrdili, že rozuměli každému slovu v celém, asi hodinovém, představení. To mi přišlo dobré, protože španělsky nerozumím vůbec nic. Ve Francii mi rozuměli plus minus a v Německu to bylo stejné jako ve Španělsku. V Americe mě všichni varovali, že angličtina sice obsahuje 70% slov latinského původu, ale že kvůli výslovnosti diváci nebudou rozumět. Já tomu věřil a vůbec mě nenapadlo, že v New Yorku všichni znají basic spanish a to natolik, aby strávili translatinu.

Co tě čeká v nejbližší době?

Se Syčákama hrajeme na festivalu v Trutnově, Boskovicích, ve Vysokém Mýtě a podobně. V neděli tam budu i s obnovenou Jasnou pákou. Hráváme pár koncertů do roka a teď děláme nový repertoár. Příští rok má Jasná páka 30. výročí. Měli jsme soustředění a dodělali čtrnáctou píseň. Máme tedy materiál na desku. Bohužel má každý člověk z té kapely vlastní projekt a je obtížné se nad tím sejít. Myslím však, že už jsme přišli na systém, jak to všechno dát dohromady.

-saj-