Jiráskův Hronov

Divadlo Alexandra Gondarčuka - Don't worry, be happy

3. 8. 2009, 11:22


Sedíme na trávníku před Čapkovým sálem s Babou Jagou, Aljonuškou, Zajícem a Muškou. Krásné mladé dívky – Světlana Baženovová, Julia Ovčarenko, Zarina Demidovová a Julia Grevcovová jsou součástí omské divadelní skupiny Alexandra Gondarčuka, který právě s chlapeckou částí souboru odešel obhlížet, jaké jim tu připravili auto… Nikoli na jízdu, ale jako nezbytnou rekvizitu pro jejich představení. A tak si zkoušíme povídat, trochu anglicky, trochu rusky. Nakonec jsem se toho dozvěděla docela dost…

Mluví hlavně Muška (Zarina Demidovová), která výborně ovládá angličtinu, druhou odvážnou je Julia Ovčarenko, představitelka Baby Jagy, která doplňuje v ruštině:


• Jako skupina jsme mladí, všichni jsme studenti, je nám 16-25 let. Naše divadlo funguje tři roky a v různých představeníc hrají různí herci – celý spolek má asi 40 členů. První mezinárodní festival jsme absolvovali v roce 2007 v Německu. Ale už předtím jsme vyhráli s Láskou Dona Perlimplina hlavní cenu festivalu Kouzlo divadla v Soči. Pak jsme byli v Maďarsku, Itálii a teď jsme tady v Hronově. Legrační je, že jsme se tady hned potkali s lidmi, se kterými jsme se seznámili už v Maďarsku (Geisslers Hofcomoedianten Kuks) a taky s kamarády ze Slovenska, třeba Josefem Krasulou.


• Jsme sice zatím amatéři, ale studujeme dramatické umění na univerzitě v Omsku a v budoucnosti bychom všichni chtěli být profesionálními herci. Náš režisér Saša Gondarčuk je profesionální herec z Omského dramatického akademického divadla. Naše druhá režisérka Anna Babanová režíruje po celém Rusku a samozřejmě i v našem městě.


• Máme několik různých inscenací, které jsem už v Evropě předvedli. Je to hlavně Lorkova Láska Dona Perlimplina, ale hodně děláme i pro děti – to je případ Kouzelných jablek, které uvidíte na Hronově.


• Inscenace Kouzelná jablka (pozn. podle originálu jsou to vlastně Omlazovací jablka) vznikla na základě novodobé ruské pohádky Vladimíra Iljuchova. Náš režisér ji zaplnil symboly, které se týkají Ruska, ruské povahy a způsobu života. Je to o tom, jak mohou lidi omládnout, ne fyzicky, ale v duši.


• S tím souvisí právě naše nejdůležitější rekvizita – auto Záporožec. Je to malované auto ruské značky, má takovou specielní, trochu legrační karosérii. Pro nás je to symbol vlaku, kterým jedou všichni – od zloděje po cara, Baba Jaga a všichni ostatní. Poslední stanice se jmenuje Kouzelná jablka, tedy taková jablka z ráje. V Rusku se hodně cestuje, takže je to taková symbolika ruského způsobu života. První myšlenka spojená s inscenací byla taková, že  o bude jen karosérie auta bez kol v myčce. Takže to bude vypadat, jako že je auto v pohybu, ale přitom vlastně trčí na místě. Tím ale není myšleno nic politického, jde spíše o ruskou náturu. Všichni jsou srdeční, otevření, všechno berou lážo plážo – takové don´t worry, be happy. A svým způsobem má tahle pohádka poselství – buďte velkorysí, otevřete srdce, udělejte něco dobrého pro druhé, a zůstanete navždy mladí, budete žít navěky, protože se na vás nezapomene...

• Je to sice pohádka, ale myslíme, že může být zajímavá i pro dospělé. Mluvíme v ní nejen rusky, ale taky anglicky, a tady se pokusíme říci něco i česky. Zjistili jsme, že to většinou diváky baví, když se mluví střídavě
v různých jazycích.


• Saša Gondarčuk je náš profesor na univerzitě, náš režisér a současně profesionální herec. Ale jinak pro nás znamená ještě takového tátu-učitele, protože nám dokáže všechno tak pěkně vysvětlit, všechny problémy vyřešit. Někteří z nás s ním začínali už v dětství v jiném divadle, a myslíme, že hovoří stejnou řeči jako my, bezvadně si s ním rozumíme.


• Teď začínáme pracovat na novém projektu, který se týká nejen dramatického, ale i výtvarného umění. Máme tři skupiny – Leonardo da Vinci, René Magritte a Rodin. Snažíme se o nich dozvědět co nejvíc, protože tyhle tři osobnosti a jejich díla by se měly stát základem nové inscenace. A kromě toho i další umělci. Saša nám třeba vyprávěl o Gaudím, kterého miluje, a o Barceloně, kde viděl jeho díla. Bylo to pro nás hodně zajímavé, protože do té doby jsme to jméno vůbec neslyšeli. Tak uvidíme, k jakému výsledku se dopracujeme.


• Naše město Omsk je na Sibiři, je moc krásné a je to vyloženě divadelní město. Je tam 10 profesionálních divadel a strašně moc amatérských souborů. Taky se tam pořádá divadelní festival. Jezdí k nám profesionální soubory z Moskvy a Petrohradu. V zimě u nás bývá hodně zima a v létě zase hodně vedro. Teď, když jsme odjížděli, zrovna bylo deštivo. Během cesty odtamtud jsme vystřídali několik dopravních prostředků - dva dny jsme jeli vlakem do Moskvy, odtud jsme letěli do Prahy a nakonec jeli autobusem tři hodiny do Hronova. Takže teď jsme rádi, že jsme tady, a jsme zvědaví, jak se bude divákům naše představení líbit.

Jana Soprová