Jiráskův Hronov

Robert Germay - Univerzita s opicí

2. 8. 2009, 12:53


Jedním ze zahraničních hostů Jiráskova Hronova je univerzitní Divadlo TURLg z belgického Liége. Režisérem adaptace povídky Franze Kafky Zpráva pro jednu akademii je profesor Robert Germay, se kterým jsme si povídali nejen o inscenaci, ale také o historii a současnosti souboru. zatím to vždycky fungovalo, tak uvidíme, jak u vás…

Můžete prozradit něcoz historie souboru?

Theatre Universitaire Royal de Liége, tedy Divadlo univerzity v Liége, bylo založeno už v roce 1941. Divadlo se ovšem na univerzitě hrálo už ve 30.letech. Nicméně, právě v roce 1941 byla oficielně založena mezifakultní skupina, která pracuje kontinuálně až do dneška.Takže vidíte, že už jsme dost staří…

Kolik má soubor členů?

Dá se říci, že v rámci tohoto uskupení se zabývá divadlem tak stovka lidí. Já jsem prezidentem toho celého a jsem také režisérem. Režisérů je ovšem u nás více, protože vzniká poměrně velké množství inscenací. Zpráva pro jednu akademii vznikla vlastně už před dvanácti lety, v roce 1995, ale tehdy hrál hlavní roli někdo jiný. Od roku 1998 ji hraje Vincent Pagacz, kterého uvidí i diváci v Hronově. Adaptace vznikla podle krátké povídky Franze Kafky. Od vzniku její scénické podoby už jsme představení hráli v pětatřiceti zemích – mj. v Izraeli, Kanadě, USA, Maďarsku, Německu, Polsku, Maroku, Španělsku, Mexiku. Takže Česko bude šestatřicátou zemí. Představení hrajeme
ve francouzštině a pouze v deseti z těch pětatřiceti zemí se mluví francouzsky. Takže jsme vždycky zvědav, jak to diváci přijmou -

Můžete pro jistotu alespoň stručně přiblížit děj?

Je to krátká povídka od Franze Kafky, vyprávějící příběh opice, která se stala člověkem. A snaží se akademikům, tedy vzdělancům, vysvětlit, jaká byla cesta od opice k člověku. Přitom zdůrazňuje, že jako opice hledal svobodu, a přitom vyplyne, že našel jen únik ze své opičí situace. To je zdůrazněno i v povídce, tenhle problém hledání svobody, kterou nikdo nenachází, vždycky se jedná jen o jakýsi únik. Jak u člověka, tak u opice.

Je to podle vás absurdní, existenciálníči politické divadlo?


Je to samozřejmě absurdní v tom, že žádná opice normálně neumí mluvit. A naše opice to umí a mluví velmi dobře. Ale tenhle typ Kafkovy absurdity je pro mě vlastně realismem. Je to podobné, jako když jsme hráli polského dramatika Mrožka, který je rovněž řazen do absurdní dramatiky. Ale když si tu hru pročtete, je to podobné, jako u opice, která mluví k lidstvu. Vypadá jako opice a je to opice. Svým způsobem surreálná, absurdní situace, ale přitom mluví pravdu. Pravdu o situaci, ve které se lidstvo nachází.

Vraťme se k vašemu souboru. Zdá se, že je velmi úspěšný, cestuje po celém světě. Jak se k těmto příležitostem dostáváte?

Je nás několik skupin, které se různě prolínají, herci přecházejí z jedné skupiny do druhé, děláme tak 5-7 představení ročně. Někdy máme k dispozici třeba i 20 titulů, které je možno nabídnout. Záleží vždy na poptávce. Stane se, že určité představení někdo uvidí na festivalu a doporučí je na další akci. Tak to bylo i v tomto případě. Doporučil nás Václav Špirit a několik lidí od vás vidělo Kafku na festivalu v Lörrachu. Tak jsme tady na Hronově. Před třemi týdny jsem ale byl zase s jinou skupinou v Turecku, to bylo asi deset lidí a hráli jsme Krysaře z Hammeln. Někdy se zkrátka hodí představení s malým počtem herců, jindy jich může být více. Samozřejmě, že se to odvíjí i od finančních prostředků, které jsou k dispozici.

Na jakém principu funguje tento rozsáhlýsoubor?


Soubor je součástí univerzity. Mezi toustovkou lidí je asi 70% studentů, zbytek jsou kačlidi odjinud. Tím chci říci, že k tomu, aby člověk mohl v souboru hrát, nemusí být nutně z univerzity. Ale mnozí, kteří tu začnou hrát jako studenti, zůstávají i nadále. Třeba já sám jsem tady začínal někdy v letech 1960- 61 a jsem tady pořád. Nejmladšímu členovi našeho souboru je šest, já jsem nestarší - je mi šedesát osm. Kromě představení děláme také dílny, a to i mimo univerzitu – pro děti, dospívající mládež i pro dospělé. Je to pestré a někdy i humorné, protože máme asi 15 různorodých lektorů, jsou to většinou bývalí aktivní profesionální herci.

Vy už jste tedy se souborem spojen hodně dlouho!


Začínal jsem tu jako herec v době, kdy jsem na univerzitě studoval. Tenkrát jsem založil vlastní skupinu v Liége. Vzhledem k tomu, že jsem studoval němčinu, hráli jsme v němčině. Pak mě rektor univerzity vyzval,
abych si vzal na starost celý ten spolek a propojil soubory hrající v němčině i francouzštině. Vedle mě tu režíruje ještě 5-6 režisérů, kteří jsou samozřejmě mladší než já, jsou to taky bývalí zdejší studenti. Ale kromě techniků,
dvou režisérů a lektorů dílen nikdo z nás není placen. Já jsem v důchodu, takže má funkce je čestná. Je to tedy koníček, ale hodně náročný koníček. Když to srovnávám s podobnými aktivitami na jiných univerzitách, lišíme se od nich stabilitou. Mnozí studenti zůstávají věrní ještě dlouho poté, co absolvují, a charakteristická je také „dlouhověkost“ inscenací. To je i případ Kafky. Další charakteristikou je to, že hodně cestujeme. Každoročně máme 12-15 zájezdů do zahraničí.Kromě Hronova se v tomto roce plánuje ještě výjezd do Polska, Německa, a do Minsku, příští rok se má jet do Dallasu... Nejedná se ale samozřejmě o jedinou inscenaci, skupiny
se ve výjezdech střídají.

Jak jste říkal, většina lidí tu pracuje zadarmo. Ale peníze nicméně potřebujete. Kde je získáváte?

Náš největší sponzor je univerzita. Dále dostáváme peníze od státu, od provincie, od města. Nejsou to granty na jednotlivé projekty, ale na celou aktivitu. Jak ty peníze rozdělíme, záleží na nás. Takže někdy na cestování máme, někdy musíme spolehnout na to, že nás někdo zaplatí.


Vy jste ovšem stál u zrodu ještě jedné aktivity…

Myslíte náš festival? Od 1983 máme Festival univerzitního divadla, kde mohou hrát pouze soubory, které zřizují univerzity. V souvislosti s tím jsme založili také celosvětovou Mezinárodní asociaci univerzitního divadla (IUTA/AITU), která má sídlo v Liége. Až do loňska jsem byl prezidentem, než jsem odešel z této funkce do penze. Ale dodnes jsem pokládán za zakládajícího – čestného – ředitele. Máme členy po celém světě, mj. v Latinské Americe nebo v Austrálii. Loni proběhl v Mexiku sedmý kongres, na příští rok se chystá osmý v Anglii. Takže vidíte – i když jsem v penzi, rozhodně se nenudím.


Jana Soprová