Jiráskův Hronov

Jak vědci studují amatéry

7. 8. 2008, 12:15


Rozhovor s Petrem Christovem, vedoucím Katedry divadelní vědy FFUK v Praze, který pro své studenty vymyslel cyklus přednášek a seminářů o amatérském divadle.
 
Na Katedře divadelní vědy Filozofické fakulty UK v Praze vznikl nový seminář pro budoucí teatrology, zaměřený na amatérské divadlo.
 
Jak to vzniklo?
Loni proběhl v podzimním semestru seminární cyklus, který se jmenoval Cesty českého amatérského divadla. Uspořádat ho byl nápad, na který jsem přišel v průběhu několika amatérských přehlídek. Oslovil jsem tedy své známé kolegy, pana profesora Císaře, Františka Zborníka, Lenku Lázňovskou, také Milana Schejbala, lidi z Vosto5ky, také lidi, kteří se amatérským divadlem zabývají historiograficky, a dali jsme dohromady cyklus přibližně deseti čtyřhodinových přednášek, po kterých vždy následovala diskuze, kde bylo na amatérské divadlo pohlíženo z různých úhlů. Tyto přednášky zahrnovaly jak teorii, tak se dotýkaly otázek historických, mluvilo se o dějinách českého amatérského divadla, jakou roli má v české kulturní politice, jaké instituce se českým amatérským divadlem zabývají, že existuje databáze českého amatérského divadla (www.amaterskedivadlo.cz, pozn. red.) atd.  Zároveň jsme také upozorňovali na to, že existovaly určité amatérské divadelní soubory, které se postupem času zprofesionalizovaly, mluvilo se o výchově amatérských a profesionálních divadelníků na uměleckých školách a různých seminářích – ať už na Hronově nebo na Chrudimi, v Bechyni apod. Toto vše dohromady to utvářelo určitý celek. Snažili jsme se, aby si studenti udělali obraz o něčem, o čem se v této oblasti normálně nemluví, ale co si jistou péči zaslouží. Jsem velmi rád, že z toho semináře vznikly docela dost zajímavé práce, které se věnují zpravidla souborům, které existují v dnešní době, nebo historii nějakého časopisu nebo přehlídky. Většinou jsou to regionální menší věci, ale o to zajímavější práce to v podstatě je.
 
Jak tento nápad přijali vaši kolegové?
Pro mě je to jeden ze způsobů, jak se věnovat dějinám českého divadla. Je to fenomén bytostně český, specifický. Když například vezmu reakci nejpovolanější osoby, která se věnuje dějinám českého divadla na naší katedře, a to docenta Vladimíra Justa, bral to samozřejmě jako logickou součást výuky. Studenty to doufám, také neodradilo.
 
Byl tedy o tento seminář z řad studentů zájem?
Musím říct, že ano. Možná i díky té formě, která nabízela různé úhly pohledu na jedno téma. Takovýto cyklus není vůbec nijak ojedinělá věc. Máme v plánu se tímto způsobem věnovat i jiným tématům než dějinám českého amatérského divadla.
 
Hodláte do budoucna amatérskému divadlu ve svých přednáškách?
Formou dílčích témat určitě ano. Ať už v seminárních, bakalářských či diplomových pracích. Hlavně je spousta oblastí, které se nemusí specializovat jenom na oblast profesionálního divadla, protože stejně dobrý materiál nám může nabídnout amatérská inscenace. Analyzujeme totiž pořád jen jedno divadlo, něco, co je divadlem.
 
Víte o tom, že by se amatérské divadlo přednášelo i jinde?
Rozhodně nejsem první, protože pokud se bavíme o dějinách loutkového divadla, ať už s paní Malíkovou, Dubskou, panem Blechou – to všechno jsou lidé, kteří pokud hovoří o loutkovém divadle, musí se nutně zabývat také amatérským divadlem. Je to jasné, protože české loutkové divadlo před rokem 1945 není do jisté míry jiné než amatérské. Takže jisté styčné plochy tady jsou. Bezesporu také profesor Císař, když pracuje se svými studenty na DAMU, používá některých principů nebo hovoří o něčem, co je v amatérském divadle. Myslím, že stejným způsobem se k tomu dostanou někteří jiní kolegové. Ale co vím, tak podobně soustředěná péče věnovaná amatérskému divadlu tady nikdy nebyla a dlouhodobě asi taky nebude. Rozhodně bych však byl rád, kdyby se to v podobných cyklech do budoucna mohlo opakovat. Nejenom v Praze, ale kdekoliv jinde. Protože když se člověk podívá na propojení univerzitního prostředí studentů ať už divadelní vědy, dramaturgie, teorie kritiky, DAMU, JAMU nebo budoucích studentů, kteří se na tyto školy hlásí a když tento počet člověk srovná s posluchači a diváky, kteří jsou tady kolem seminářů, zjistí, že je to celkem hodně vyrovnané. Do dílen na JH se hlásí lidé, kteří se snaží už nějakou formou univerzitního studia divadlo poznávat. Takže evidentně vztah k amatérskému divadlu tady je. Nejde zde o bezmezný obdiv a touha stát se součástí profesionálního divadla – toho velkého divadelního světa, ale vědomí toho, že existuje divadlo v různých podobách. Je tu divadelní princip, který je jeden a evidentně nemá hranice amatérský/profesionální.
 
Poslední, trochu soukromá otázka: Vy sám jste někdy hrál v amatérském divadle? Kdy, kde, jak dlouho a co?
Hrál jsem a moc rád, docela dlouho a mrzí mě, že na to teď už nemám čas. Já jsem se k divadlu vůbec dostal přes amatérské divadlo. Mě to vlastně zpětně dovedlo až sem, do té jiné role v seminářích. Dělal jsem kdysi s divadlem na gymnáziu v Turnově. Úplně původně v nějaké divadelní pohádce, ale potom jsme dělali inscenace Slawomira Mrožka – absurdní kusy, ale i současné české dramatiky např. Františka Zavřela – Zapomenuté texty. Hráli jsme několikrát na Šrámkově Písku, takže mnozí z pamětníků na přelomu století si mohou na některé inscenace vzpomenout, ať už byly jakékoliv. Každopádně jsem amatérské divadlo hrál, dělal jsem v nich praktické věci z různých úhlů pohledu, ať už práci interpretační – s klasickými texty, nebo pohybové divadlo, což mi dalo samozřejmě obrovský základ vidět divadlo z obou stran.
 
Eva Koutová