Jiráskův Hronov

Rozhovor s Hugem

6. 8. 2008, 23:40


Honzu Mocka, Pavla Martince, Jakuba Kováře jsem pozvala na Prdlavku do parku.

Řekněte mi prosím, jak je to doopravdy s Hugem, když se ráno probudí…

J. Doopravdy zjistí, že se děje něco neobvyklého a bojuje s tím celý den, ale další den se to ještě zkomplikuje. První den tedy bojoval s něčím, co bylo poměrně jednoduché. A říká si, proč já jsem se znova probudil. Možná je lepší spát, i když kdo ví, možná probuzení může být dobré…Hugo zjistí, že se proměnil.
M: Ve skutečnosti to jen hrajeme.
Z: Jde o divadlo. Všechno je jen jako.
H: Na konci se Martin potřebuje umýt od barvy.
 
Hchfauwb gviar náwzéámtg upcnsrzhga ésydno?
M: To si nemyslím, teď jsme spíš normální řeč ubrali.
H: Ty jsi ubíral, ale přidal jsi celý dialog.
Z: Včera mi došlo, že je úplně jedno jestli se mluví nebo ne. Prostě se hraje, proč by se nemohlo něco doslovit.
H: Brbláním něco vyjádřit je zkrátka těší, než vše jen jednoduše říct.
Z: Zajímavé je řešit, že vyslovuješ slova, s kterými hraješ. Když jde ale o loutky, tak proč nemluvit?
 
Když zkoušíte, tak taky nemluvíte?
H: Komunikujeme pomocí loutek. Přidávám jen kartičky: dobře, špatně, rychleji, pomaleji...
 
Chtěli byste se sami sebe na něco zeptat?
H: Posunuli jste české amatérské divadlo o kus dopředu?
M: Ano, posunuli jsme hranice a možnosti plošné loutky, která má souřadnice x y, používáme ji trojrozměrně.
 
Nechtěli byste se zeptat na něco mě?
M: Myslíš si, že Hugo boří hranice...?
L: Myslím si, že ano, máte plošné loutky v trojrozměrném prostoru. Nejkrásnější příklad za všechny je JOJO.
 
Jak se na inscenaci dívá osvětlovačka?
Z: Hrozně moc to prožívám. Jsem v pozici diváka, vlastně nad-diváka. Když je to dobré, jsem z toho rozrušená.
 
Překvapilo vás něco na hronovském publiku?
M: Poprvé jsme se setkali s reakcí, že divačky v prvních řadách byly zděšeny, okusovaly si nehty u rukou, strach z toho pěl. Nedutají, sledují a bojí se… to je krásné.
 
Kde se vzal nápad? Vzpomenete si, jaké slovo (loutku) jste si napsali (vyrobili) jako první?
H: Je to asi dva roky zpátky. Šel jsem po Praze kolem Rudolfína a napadlo mně, že můžu něco napsat a prostě s tím hrát. Jako první slovo jsme napsali určitě Huga. Původně jsme se jmenovali Kosí bratři v triku (J, M, H), ale nikdy jsme nic nedodělali. Tak jsme si slíbili, že se přihlásíme na Paroháče a budeme tím pádem muset něco konečně dodělat.
 
Přehlídky pro vás jsou?
H: Naše mládí.